Tak, v první řadě absolutně nechápu, proč jsem se rozhodl psát recenzi na film který trvá dvě minuty. Zpracování se mi ovšem tak moc líbilo že jsem neodolal a začal psát.
Příběh je o školačce Fumice která se jednoho krásného dne rozhodne, že vyzná svému spolužákovi lásku. Jak už to tak bývá, nejde vše podle plánu.
Fumika zpanikaří a vydá se na naprosto šílený útěk. Mohl bych to barvitě popsat, ale myslím že bude lepší když to zhlédnete sami.
Je to nezávislý film tak mi to snad z youtube nesmáznou Pokusil jsem se amatérsky pomocí štítků vrazit do videa titulky a myslím že docela sedí (i když nejsou potřeba :D)
Tohle dílko jsem nedávno náhodně vybral z mého ,,chci vidět“ archivu. A rozhodně jsem udělal dobře. Je do naprosto úžasná podívaná která se vám vpálí do mozku a zůstane tam pěkných pár dní trčet.
Samotný příběh je dechberoucí. Točí se kolem posledního člověka co pracuje v archivech. Náplň jeho práce je že dekóduje zbytky záznamů z ,,barevné země“ a posílá je do oddělení analýzy. Zatím co ostatní v obrázcích vidí jen depresivní vzpomínky na které se snaží zapomenout, pro Uru ta data znamenají naději, že se země ,,uzdravila“ a je opět barevná.
Jednoho dne najde v archivech zvláštní záznam, který ho přinutí jednat. Jako jediný vyběhne nahoru, až na povrch a na pár veřit spatří barevnou zemi přesně tak, jak jí viděl na monitorech.
Země se uzdravila….
Teď technická stránka filmu.
Kvalita animace spolu se stylem kresby je naprosto nepopsatelná. Temné koridory, osvětlené jen září monitorů, melancholická hudba a zběsilý cvrkot hi-tech počítačů dokáží vytvořit zvláštní, dalo by se říct až depresivní atmosféru ve které doslova září obrázky květin, luk a jiných krásných věcí které zmizí pokud se nezačneme o naši planetu starat. (což je také podle mě hlavní myšlenka celého filmu)An evím jak vy ale tenhle druh kontrastu mám velice rád. Film má mnoho skrytých významů které vás donutí hodně přemýšlet nad věcmi, které běžně přehlížíme. Vyplaví vám to z hlavy na povrch myšlenky typu co kdyby…
Celkový dojem je dosti pozitivní a až s podivem sleduji, jak vám autoři mohou zdělit doslova obří myšlenku v pouhých dvaceti minutách. Můžeme jen doufat že takových děl bude jen a jen přibývat a že se z nich svět poučí protože nevím jak vy, ale já bych takhle skončit nechtěl.
Pokusil jsem se amatérsky pomocí štítků vrazit do videa titulky a myslím že docela sedí (i když nejsou potřeba :D)