Před několika měsíci, jsem jednou při cestě z práce narazil na malý letáček vyobrazující několik mužů s meči v bojových postojích. Přišel jsem k němu blíž a zjistil že se jedná o kursy laida, starého umění boje s mečem. Už jsem zkoušel kdysi chodit na karate, ale jak to jen říct. Ono vás moc nemotivuje k dalšímu chození když se na vás sensei dívá z patra a jediné co vám řekne je že nebudete stíhat. Takže jsem se na to vykašlal.
Nicméně to laido mi leželo v hlavě ještě pár týdnů než to moje hlava šoupla dozadu.
O pár dalších týdnů později, jsem se přihlásil na irc kanál velkého chytráka, kde probíhala zrovna ,,ohnivá” diskuse Kendo VS Laido. Já toho moc nevím ani o jednom ale nějak mě to zaujalo a tak mě napadlo že si o tom zjistím víc.
Nějakým způsobem jsem našel internetové stránky české kendo federace a na nich v seznamu členů i 2 doja v Českých Budějovicích, a tudíž v mém dosahu. Prohlížel jsem si tak stránky obou a hltal každičké slovo, video a obrázek co jsem tam našel. Po dlouhém rozmýšlení jsem se rozhodl jaké dojo zkusím oslovit s žádostí o přijetí, ovšem stále nevím zda kendo nebo laido. Vše má své pro i proti. S kendem bych se asi lépe dostal na nějakou případnou soutěž a mohl bych v životě také něco dokázat, ale mě jde hlavně o filozofickou stránku věci a i když se možná mýlím tak v tomto směru mi přijde lepší laido. Ovšem nevím ani o jednom nic moc a tak bych rád slyšel názor někoho kdo už tím rozhodováním prošel.
Každopádně pokud bych chtěl kráčet touhle cestou mám před sebou ještě hromadu práce. A nevím jestli mi to nadšení vydrží, a to zjístím jen jedním způsobem. A to tím že to prostě udělám.

Držte mi palce

Příště pokud všechno vyjde napíšu vám o mojí první návštěvě doja.

Tvůrčí krize je něco strašného a tak vám napíšu jak se s ní vyrovnávám já.
Sedím si takhle jednou večer u počítače, a upřeně zírám na blikající kurzor v nadějí, že začne sám od sebe psát nějaký působivý příběh plný hrdinských skutků, romantiky a možná i s troškou magie. Bohužel, neděje se nic a tak můžu jen čekat na zázrak. Noc je ještě mladá a proto je tu šance že bych něco vypotil. V tom se v mé hlavě zableskne světlo, zavřu oči a v duchu běžím za ním a snažím se ho dohonit, je to nápad? Či snad nějaká ztracená myšlenka našla cestu do této části mojí vlastní (a částečně zvrácené) fantasie? Světlo se mi vzdaluje a já instinktivně natahuji ruku a vzápětí na sebe shazuji hrnek čerstvě uvařeného čaje, a nápad je ten tam. Dobře, říkám si. Nemusím hned sepisovat nějakou novelu. Bude bohatě stačit poem, nebo jen veršík. Otvírám okno a hledím na měsíc, který mi již tolikrát dodal inspiraci. Tentokrát ani hodinové zírání nepřivolalo (až na hejno hladových komárů) vůbec nic. Nevzdávám to a přemýšlím dál.

„Hoch v noci přemíšlíc,
čaj na sebe vrhá,
velkou bolest pocítil,
děsně sebou trhá.

Nebude to fungovat
už nikdy jak by mělo,
jak rád by hoch vrátil čas,
kdyby se to dalo.

Smutek hocha popadl,
zničil oken rám,
vždy chtěl velkou rodinu,
teď už bude sám.

,,Ne tak takhle by to asi nešlo…
A z veršování hnedle sešlo…

Musíte uznat, že i přes to že ta báseň má jistě něco do sebe, básníkem asi nebudu. Ale napadlo mě že když už nevím co nového sdělit mým věrným čtenářům. Co dělám když nedělám. Nebo přesněji, co dělám když chci dělat ale prostě to nějak nejde. Sice by mnozí mohli namítnout že můj osobní život je nezajímá, ale já si zase říkám. Lepší něco než nic, nemyslíte?

Tak i když vám to musí prřipadat trapný, já zase píšu o mojí návštěvnosti protože to je poprvý co jsem u nějakýho mýho blogu pokořil hranici 100 lidí za tejden

Mám z toho obrovskou radost že se najdou lidi který čtou ty žblepty ůplně cizího člověka. A proto vám všem děkuju že jste jedni z nich

Mimochodem, připravuju 2 díl kenichiho A možná pár článků o anime, něco jako recenze a taak.

To je asi tak vše takže … Arigatooo

Zjistil jsem, že poslední dobou se našel někdo kdo pravidelně chodí kontrolovat můj web. Tímto bych mu chtěl velice poděkovat za dodání energie k pokračování . A prosím aby se všichni co by rádi četly moje stupidní výlevy, případně překlady. Aby se přihlásili do komentářů, nebo líp na mejl janschicho@bhtcontrol.cz Díkyyy

Po tom co jsem dopil poslední kapičku saké, a dokoukal jedno anime. Napadlo mě že bych mohl napsat takovou .. předpůlnoční tečku. Ale vzhledem k tomu že něco takového píšu poprvé,  nevím přesně co by taková tečka měla obsahovat. Nejlepší asi bude když tak nějak shrnu dnešní den.

Takže.. dnešek nebyl ničím výjmečný. Opět jsem ho strávil lelkováním a sezením u počítače. Takhle trávím poslední dobou hodně času, asi bych s tím měl něco udělat.

No, takže sečteno podtrženu. NUDA. Možná bych se měl trošku změnit, přestat po večerech doma chlastat a v alkoholovém opojení a v depresích hledat holku po seznamkách. Jenže to bych asi musel chtít. Zdá se že tak nějak podvědomě jsem se svým životem smířenej. A i když se mi může zdát že mě to navenek štve, je to pro mě nejspíš nejvhodnější volba, ale co já vím. Nejsem nějakej psycholog abych si viděl do duše.

No, asi bych měl přestat takhle přemejšlet o životě a jít si lehnout, abych se ráno vzbudil a jak by řekl nohavica ,,zkontroloval jestli to ještě tluče“

Tak dobrou noc a hnusný sny.