Každej otaku si určitě alespoň jednou při sledování harémový školní komedie řekl : “To bych chtěl taky zažít.” Já osobně si říkám při každým sledování love hiny : “Kdybych tak byl správce v dívčí ubytovně.”
I když se konkrétně tohle asi nikdy nestane (pokud přece jen budu mít takové štěstí, už nebudu mít věk na to abych si to patřičně užil).
K tomuhle článku jsem dostal podnět přímo z mekky vtipnejch obrázků, Kuvatonu. Všichni si v dnešní době stěžujou že každej někam pospíchá, všechno de tak nějak rychle a na nic neni čas. V tomhle článku vám ukážu že je to přesně naopak. Všechno je tak nějak… pomalejší.
Je jasný že nikdo nemůže žít věčně. Ale přesto vás zabolí u srdce když umře někdo, koho jste měli opravdu rádi. Neuplynul ani rok od smrti Ládi Smoljaka a už se za ním vydal další Cimrmanolog, skvělý dirigent a ještě lepší herec. Pavel Vondruška.
Prosím všechny návštěvníky čtoucí tento blog aby věnovali minutku ticha na uctění památky skvělého člověka.
