Nedávno jsem dokoukal jedno skvělý anime s názvem Chobits. A teď mám za sebou Eve no Jikan.

Oba kousky jsou vlastně na stejné téma, a tím je láska člověka a stroje. Je sice pravda že těžko bude někdo v dnešní době vytvářet erotický náboj s ledničkou nebo pračkou. (i když je pravda že znám pár vysavačových kluků.)

Ovšem, lidé se čím dál víc snaží stvořit stroj podobný  nám. Biblicky řečeno, tvoříme něco k obrazu svému…

U.I, umělá inteligence. Tenhle pojem je dnes už celosvětově známý a roboti dnes už nejsou jen obsah sci-fi literatury. Nemyslím tím teď mechanická ramena v továrně, nebo ten top-shop šmejd co vám prý vysaje pokoj a potom se sám vrátí k nabíjecí stanici. Myslím tím androidy pracující ve službách. Jako jeden příklad za všechny uvedu recepční Sayu.

Tato místy gumová slečna dokáže obsloužit zákazníka hotelu na recepci. Prý dokáže vést i celkem inteligentní rozhovor. A pokud se nemýlím měla by jiná její verze učit děti na prvním stupni základky.

Tímhle tempem bude roboučitelka hitem na japonských školách. Bude vypadat lépe, více toho umět a pak? Jak bude lid reagovat až si jednou uvědomí sama sebe? Jak se k ní zachováme? Vždyť uvědomění sama sebe je znak inteligentní formy života, a v tomto případě nepostavené na uhlíku a aminokyselinách, ale na křemíku. Pokud bude tato forma života schopna učit sama sebe (a jako že to už umí) Bude také umět vytvářet další, čili reprodukovat se.

A věřte, že to nebude trvat dlouho. Technický pokrok jde kupředu takovou rychlostí že si to většina z nás ani neuvědomuje. Dnešní mladí si řeknou, jé ty máš novej mobil? A má wifinu? Blůtů ? A jakej tam máš foťák? A fakt že dřív byl mobil dvouřádkový, bez wajfaje i blůtůta (A často i bez signálu) nevnímají. A tím se dostávám k hlavnímu tématu týhle úvahy.

Je možný zamilovat se do stroje?

Vždyť vypadá jako člověk, chová se přesně jak si přejete, je krásný/krásná. Prostě bytost vašich snů. Kdo by nepodlehl dokonalé bytosti?

Lidé si strašně snadno zvykají na přepych. A mít doma nestárnoucího, neodmlouvajícího partnera který udělá cokoliv, kdykoliv a kdekoliv… Řekněte, kdo by tohle nechtěl. A to že nemá srdce, plíce a ostatní orgány? Ty přece nejsou vidět. A my, jakožto chytré opičky podlehneme té iluzi člověka a vydáme se jí na milost? Kdo ví. Je brzo na to probírat tyhle věci, ale dřív  nebo později si budeme muset stanovit nějaké hranice. Otázkou je, kam až si je dovolíme posunout.

A co si o tom myslíte vy? Jak daleko by jste zašli kvůli “Stroji?” Pod článkem je trochu místa, tak bych byl vděčný za váš názor.