Každej z nás se myslím rád baví. U nás v Ledenicích moc příležitostí k zábavě nemáme a proto je ledenická pouť událostí, kterou nelze přehlížet. Teď je na čase abych popsal pouť tak, jak jsem jí prožíval já.

I když se to někomu bude zdát krapet nuda, já jsem si “svou” pouť dokonale užil.

 

 

Většina lídí začne slavit už v pátek. Tak tomu bylo minulej rok i u mě. Nicméně, letos nebyla situace zrovna příznivá a tak můžu s klidem přeskočit moje pátek a sobotu, a vrhnu se rovnou na neděli, což je hlavní pouťový den.

 

9:00

Vstal jsem a šel se nasnídat. Při pohledu z okna jsem zjistil že moc návštěvníků tato pouť mít asi nebude. Oproti minulému roku, kdy si lidé udělali parkovací místa i ze záhonku před barákem, byla ulice relativně prázdná.

 

10:30

Vyrazil jsem na pouť, když jsem odcházel, brácha prohodil něco jako “Je tam hnusně, prší a nikdo tam neni.” Bral jsem to sice na lehkou váhu ale když jsem dorazil na místo činu, a uviděl na celé ulici jen jeden pochybně vypadající stánek(skládací stolek a za ním postarší muž s velkým hrncem), došlo mi že na tom asi něco bude.

 

11:00

Stánků přibylo, ale ne na dlouho. Přijela policie české republiky a já věděl že bude legrace. Po nějakou dobu jsem pozoroval Vietnamce jak zápolí s rukou zákona a náramně jsem se bavil. Zatím co se jeden policista ztrapňoval tím že stále opakoval větu: “Ale pane, sice tu máte pronajato deset metrů, ale normálních.” a nutil chudáka Nguien Whona rozebírat stánek z jedné strany, jeho kolegyně tajně přenášela rozebranou část stánku a stavěla ho ze strany druhé. Zvláštní je že když po opětovném změření stánku policie nejen nepostřehla že je stánek o dobré 3 metry vedle ale ještě k tomu navíc prohlásila, že je najednou vše v pořádku.

 

11:30

Potkal jsem jednu holčinu kterou jsem měl kdysi rád, byla ještě krásnější než jak si jí pamatuju, bohužel fakt že ve své ruce svírala ručku nějakého děcka mě donutil si jí nevšímat, a jít si koupit do samoobsluhy plechovkové pivo.

Pak už byli jen labutě.

 

12:00

Návštěva u příbuzných. Nově postavené školky. Prohlídka poutě s rodinou. A nákup vína na grilovačku u Karla se protáhl až do 14:00.

 

15:00

Šlo se s bráchou a vínem v petce ke Karlovi. Následoval pokec s Monikou kterou jsem neviděl jak je rok dlouhej (Pokud to čteš tak tě zdravím ) Karlem, Žanetou a všema co byli poblíž. Dali jsme si pivo a klobásu a byla celkem zábava.

 

16:30 a něco

Grilování skončilo a já, brácha a Žaneta jsme vyrazili do průjezdu. (Pro neznalé, tak se jmenuje jeden podnik u nás. Opravdu jsme nešli do průjezdu, jako do průjezdu.) Tam jsme se přidali k blážovi a dvoum holčinám, jejichž jména si nepamatuju. Což je důvod k opětovnému setkání (musím se jich zeptat :D)

Pak jsme si dali pivo a víno, já si pak dal víno a rum, a bechera a vaječňák a víno a jiný víno a zase to naše víno a pak blážovo víno. Pak jsem dopíjel pivo a znovu to naše víno a šel jsem dom. (A po svejch! A to je co říct.)

No a to byla celá moje pouť.